Je jediným držitelem certifikátu CLS a jedním z úzkého okruhu tří českých přednášejících, kteří se zúčastnili prestižní mezinárodní konference OilDoc v bavorském Rosenheimu, kde Ing. Jan Novák reprezentoval ČR. O poznatky z této akce i o dění v oboru se Ing. Jan Novák z firmy Intribo, dceřiné společnosti Kleentek, s námi podělil.
Pohled na konferenční program a seznam přednášejících dává tušit, že tři dny nahuštěné přednáškami a prezentacemi musely přilákat tribotechnickou elitu…
Ano, v rámci Evropy jde o největší akci svého druhu a program byl opravdu nabitý. Na takovéto konferenci se schází nejlepší experti i odborná veřejnost. Mezi přednášejícími jsme z Česka (a zároveň i jako účastníci) byli jen tři. Což je škoda, protože jde o opravdu unikátní příležitost, jak se dostat k jedinečným informacím bez nutnosti cestovat stovky či tisíce kilometrů.
Ale i tak bylo těžké si vybrat konkrétní přednášky, kterých bylo téměř 200, protože probíhaly paralelně v několika sálech a na každou bylo vyhrazeno 30 minut. A navštívit všechny, které by člověk potřeboval, se prostě stihnout nedá. Vyžaduje to utřídit si preference, a ani tak není vždy vyhráno. Například jednostránkový abstrakt přednášejícího vypadá zajímavě, ale přednáška pak může sklouznout i do spíše komerční prezentace, což by na odborných akcích tohoto typu být nemělo.
Co nejvíce zaujalo Vás?
Zajímalo mě hlavně to, čím se zabývá naše firma, abych viděl a ověřil si, zda to děláme dobře. Jde především o problematiku čištění olejů, sledování jejich stavu a obecně všechny faktory, které kondici olejů ovlivňují. Chtěl jsem načerpat inspiraci ať už jde o nové technologie a přístupy či inovativní postupy.
Čemu přičítáte malou českou účast? Jsou to peníze nebo malá informovanost?
Jedním z klíčových problémů je asi jazyková bariéra. Ani mezi nastupující generací není tolik lidí, kteří by zvládli jazyk na takové úrovni, aby mohli třeba sami prezentovat odborné příspěvky, pak může působit i menší sebevědomí, ale ani náklady spojené s účastí nejsou zanedbatelné, zápisné 1100 eur je poměrně vysoké.
Ale pro firmu v tomto oboru to může být dobře vynaložená investice…
V tomto smyslu to také chápeme, ale pro mnoho firem to představuje naopak jen výdaje. Berou to čistě jako náklady, takže preferují spíše méně nákladné akce, které pořádají tuzemské organizace. Jenže tam se ne vždy podaří zajistit špičky v oboru, to je drahá záležitost.
Myslím, že je to i odraz toho, že v naší oblasti tzv. východního bloku, který je stále velmi propojený, je problematika mazání, péče o oleje a maziva obecně silně podhodnocována. To je záležitost, se kterou bojujeme už dlouhé roky, a v tom mají západní státy trochu náskok. Může to být dáno i tím, že díky nižším mzdovým nákladům firmy podobné věci a úsilí o maximální efektivitu až tolik netrápí. Mazání a věci s tím související jsou ale i o firemní kultuře.
Zaznamenali jste už mezi českými firmami nějaký posun?
Ano, hlavně velké firmy to začínají chápat, a vydávají se správnou cestou. Ale je to běh na dlouhou trať, změnit firemní kulturu je dlouhodobý proces. A jeho součástí je i vzdělávání a osvěta.
Ale je potřeba říci, že na tom nejsme vyloženě špatně. Nechci, aby to vyznělo, že jsme „sto let za opicemi“ (smích), to rozhodně ne. Prostě západní země mají náskok, ale úroveň se začíná postupně vyrovnávat. Náš praktický poznatek je, že nezáleží ani tak na velikosti firmy. Jsou i menší společnosti, kde tým lidí pochopí základní principy, že mazání je nedílnou součástí zajištění dobrého fungování firmy. Pak si dokážou nastavit program, za který by se nemusela stydět ani nadnárodní korporace. Na druhou stranu jsou i velké firmy, kde je systém tak zkostnatělý, že rozhodovací postupy pro zavedení správného systému může být záležitostí i na několik let.
Pokud jde o zaměření konference na údržbu a Condition monitoring 4.0, bylo něco z toho přínosem i pro vaši práci?
Tento trend samozřejmě nemůžeme opomíjet. Tím, že se snažíme být špičkou v regionu, pochopitelně musíme jít s dobou. A zákazníci po nás technologie Průmyslu 4.0 také žádají. Pro mě byly například velmi zajímavé nové senzory a další způsoby, jak rozumět olejům a mít možnost je sledovat online. Nejvíce mě ale zaujaly přednášky na téma zapojení umělé inteligence na zpracování získaných dat. Stroje lze osadit senzory a měřit spoustu parametrů, včetně olejů. Na tom je podstatné, kam se naměřená data dostanou a jak se s nimi pracuje, protože dnes sice mají firmy z výrobních procesů i ze strojů samotných spousty informací, ale nejsou schopny je efektivně využít. Například v databázích jsou nastřádány miliony historických analýz olejů, ke kterým je kromě výsledků měření i určitý komentář. Vývojáři po nezbytném prvotním vyčištění dat na ně nasadili chytré algoritmy umělé inteligence, které by z nich měly udělat identickou interpretaci, jakou by provedl expert. Protože dat je spousta a potřebných lidí málo, je cílem připravit systém, který data pomůže nějakým způsobem automaticky interpretovat a analytické zpracování podstatně zrychlit.
V laboratořích nastupuje digitalizace i robotizace, aby byl kontakt člověka se zkoumaným vzorkem minimální. Třeba na začátek linky se postaví lahvička se vzorkem oleje, která prochází různými analýzami, a do 24 hodin je k dispozici určitý výstup. Umělá inteligence by k tomu pak mohla připravit nějaký závěr nebo doporučení, protože zná potřebné souvislosti a ví, že jde o konkrétní druh oleje, který má daná aditiva atd. Prostě to, co máme dnes v našich hlavách, se může přenést do digitálního světa.
Vyvíjejí se nové materiály, postupy a technologie. Mají výrobci zájem vzájemně spolupracovat, a dávat k dispozici nejnovější poznatky, nebo si spíše každý střeží své know-how?
Běžnější je spíše druhá varianta, která dává určitou konkurenční výhodu a o peníze, jak známo, jde až v první řadě (smích). Konference byla svým způsobem také přehlídkou aktuálních technologií, ale navíc s možností setkat se a navázat osobní kontakt s lidmi, s věhlasnými kapacitami, se kterými obvykle komunikujeme jen elektronicky na dálku. Když se lidé znají osobně, spousta věcí funguje mnohem lépe a spolupráce dostává zcela jiný rozměr.
Trochu mi je líto, že podobný formát nefunguje třeba v rámci Střední a Východní Evropy. Pořádají se lokální konference, něco málo česko-slovenských, ale skutečně velká reprezentativní mezinárodní konference, kde by se scházely špičky v oboru z Čech, Polska, Slovenska, Rakouska a Maďarska, tady chybí.
Jak se k této problematice staví český průmyslový sektor?
Snažíme se, abychom úroveň srovnali. Proto se účastníme i těchto konferencí, abychom měli přístup k nejnovějším informacím a znalostem v oboru a nejlepším technologiím, které jsou aktuálně k dispozici, a mohli je nabídnout zákazníkům, kteří mají zájem v této oblasti dosáhnout kýžených úspor. Hlavně lepší efektivitou a zlepšením procesů, ne jen seškrtáváním nákladů.
Efekt totiž není jen ve snížení nákladů, ale když se třeba sníží o 50 % spotřeba olejů, ušetří se i emise CO2, tím se firma stává ekologičtější, což je nyní výrazně akcentovaný faktor. Hlavně velké společnosti kladou důraz na dodržování bezpečnosti, přitom čím spolehlivější jsou stroje, tím vyšší je i bezpečnost provozu.
Je znát, že osvícenějších firem přibývá. Obecně se na nás sice obracejí, až když mají problémy, ale určitě je lepší budovat potřebná řešení a systémy dříve, a problémům předcházet. Je to jako v běžném životě – kolik lidí chodí pravidelně na preventivní prohlídky? Drtivá většina jde k doktorům až když je zle.
Je mezi poznatky z konference a z Vaší praxe velký rozdíl?
Na konferenci OilDoc se prezentovaly opravdu „fajnovosti“, specializované odborné problémy, zatímco u nás řešíme většinou obecné základy, jak správně pracovat s mazivy a oleji. Obsluha stroje není často poučena, jak se o stroj či systém správně starat, třeba aby byl olej doplňován správným způsobem, jeho skladování apod., takže očekávané výsledky se logicky nemohou dostavit.
Například pro velkou mezinárodní společnost jsme implementovali ve zkušebním režimu chytré zavzdušňovací filtry, které díky svým senzorům měří různé parametry a umožňují i přenos naměřených dat. Když jsme poté kontrolovali stroje, kde byl systém nasazen, a jestli data ze zkušebního provozu ukazují náznaky zlepšení, zjistili jsme, že polovina strojů měla odmontované kryty olejových nádrží, která by měla být utěsněná kvůli nečistotám. Tady pak špičkový filtrační systém ztrácí smysl.
Dnes máme v běhu několik projektů, kdy třeba pro chemickou továrnu vyvíjíme systém online sledování, nad kterým by měl fungovat i expertní systém, protože odstavit výrobu tohoto typu v případě složitých chemických procesů a technologických operací není jednoduché a nese to s sebou značné finanční ztráty.
Když dojde např. k problému na ložisku, nejde to jen vypnout a po opravě opět zapnout. Proces nájezdu chemické výroby je záležitost v řádech hodin pro dosažení optimálních teplot pro různé fáze apod. Jde o složitý výrobní proces náročný na dosahování a udržování přesných parametrů, nezbytných nejen pro samotný výsledný produkt, ale i řízení, resp. eliminaci emisí apod. Naším cílem je poruchám a nuceným odstávkám předejít. A právě k tomu slouží nové technologie a postupy, které zdokonalují současné systémy a nástroje.
Josef Vališka
